|
|
 |
Festkultur Zakladatel paláce v Großer Garten byl saský kurfirstký princ Johann Georg III. Vyrostl podle mínení soucasníku na jednom z "nejskvostnejších a nejzárivejších dvoru Evropy, ... soucasne nádherném a galantním". Daleko pres zemské hranice byly známé velkolepé a drahé slavnosti dvora, kterými jeho otec, Kurfirt Johann Georg II, prezentoval moc a blahobyt svého domu. Dvur byl ohniskem evropské dvorní kultury, na kterém hrála hudba významnou roli. Bylo možné si dovolit drahé italské kastráty, hudebníky a kapelníky. Komedie, opery a zpívané hry a balety byly pevnou soucástí dvorního kalendáre. Jako jedno z prvních knížat nechal kurfirt postavit pevný dum komedie. Také Johann Georg III, který nastoupil na saský trun roku 1680, pusobil jako podporovatel hudby a divadla. Tak se dochovaly mnohé zprávy o porádání divadelních a hudebních predstavení, pro které kurfirst angažoval vynikající hudebníky.
Palác a zahrada ležely z pocátku mimo mesto, které bylo úzce zastaveno a bylo obehnané mestskými hradbami. Palác je Maison de Plaisance: stavba pro slavnosti v zeleném, která sloužila dvorní spolecnosti jako místo pro zábavu. Vystací zcela bez obytných prostor a skládá se ze dvou velkých sálu a s nimi spojenými prostorami. Puvodne nebyla okna paláce zasklena - stavba byla koncipována pouze pro slavnosti v léte, což vysvetluje absenci kamen. Predlohy pro tak otevrenou architekturu se nacházejí v Itálii, kde otevrené lodžie a pavilony byly v parných létech príjemnými místy k pobytu - v severním klimatu bylo neco takového málo praktikovatelné - okna byla velice brzy zasklena. Palác v Großer Garten sloužil slavnostem, jejichž úcel zdaleka presahoval jenom zábavu spolecnosti dvora: Slavnost dvora byla v dobe baroka výborným prostredkem knížecí reprezentace. Moc a bohatství jsou predstavovány pres témata slavností a jejich opulentní výbavy. Jelikož slavnost je pomíjivá forma, byla do podrobna dokumentována v popisech a obrázky. Popisy mohly být zaslány na jiné knížecí dvory a mimo to sloužily jako predloha pro prípravu príští slavnosti.
V mnohých vyobrazeních a popisech je možno ji i dnes rekonstruovat: Bezmála každý den se konaly slavnosti, jejichž základem byla série sedmi slavností s tématem planet. Ve velké zahrade se 23. zárí uskutecnila slavnost Venuše. V 10.00 hodin ráno se sešla spolecnost u mestského zámku odkud se vydala konmo a v kocárech do Großer Garten. Tam se pred palácem uskutecnila soutež dam, které byly vezeny v kocárech a kopími píchali do kruhu. Vítezkou byla nevesta Maria Josepha, která vyhrála jehlu do vlasu s velkým diamantovým srdcem a korunu z briliantu. Odpoledne byl cleny dvora predstaven operní balet v poblíž ležícím, nove postaveném prírodním divadle. S koncem predstavení se zacalo smrákat a zahrada byla slavnostne osvetlena svetly a pochodnemi. V paláci se uskutecnila slavnostní tabule. Pak se jelo na gondolách pres rybník do protilehlé Venušiny svatyne, kde do ranních hodin probíhal bál. Polský magnát Antoni Poninski se úcastnil svatebních slavností a napsal dekovný dopis kurfirtovi Augustu den Starken. Svatební slavnost " .... predcila ocekávání všech a s jistotou muže být receno, že vše, co si stredovek jen vymyslel, co byla Itálie a Francie schopná nabídnout pouze cástecne, bylo zde poskytnuto v celé své dokonalosti...". Dále psal, že obvykle byly slavnosti placeny kurfirtem, nebyly jím ale plánovány: "Zde Vaše královská Výsost vytvorila vše sama: Plány a realizaci ... Jsou mistrovským dílem nejen ducha, nýbrž také paže Její královské Výsosti. Minulá staletí jsou zostuzena, budoucí - vedoucí, že neceho takového nedosáhnou - jsou zoufalá". |
